Adventní a Vánoční čas

Advent = radostné očekávání Vánoc

Advent je doba očekávání a přípravy na Vánoce, ať již duchovní či materiální :)

Adventní období začíná čtyři neděle před Štědrým dnem (v případě, že Štědrý den připadá na neděli, tak advent začíná pouze 3 týdny před Vánocemi, protože Zlatá neděle je přímo na Štědrý den).

Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv. Ale v posledních dvou stoletích nabývá na důležitosti materiální příprava Vánoc - kupování vánočních dárků, pečení cukroví, úklid a výzdoba domovů.

Dříve v naší tradici byl advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků. Jejich přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce. Následoval odpočinek v zimě při vykonávání domácích prací jako draní peří, pletení, tkaní apod.

Vánoce - proč je slavíme v prosinci?

Už ve 3. století našeho letopočtu se považuje za den narození Ježíše Krista 25. prosinec. Samotné Vánoce začínají pro většinu obyvatel Štědrým večerem (24. prosince), který byl první z dvanácti svatých nocí, protože ve středověku nezačínal nový den půlnocí, ale již večerem - východem první hvězdy, proto je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25. 12.).

Vánoce trvají od 25. prosince do 6. ledna, kdy se slaví svátek Tří králů - podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice udělala pozdějí z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Jejich jména jsou nejčastěji uváděná jako Kašpar, Melichar a Baltazar. U nás se posvěcenou křídou psalo na dveře domů a chlévů zkratka K+M+B, což se mylně vykládá jako iniciály těchto králů. Skutečný text totiž zní Christus mansionem benedicat - Kristus ať obydlí žehná.

Co symbolizují barvy vánoc?

Tradiční barvy vánočních ozdob jsou červené, zelené a zlaté.

Červená často symbolizuje lásku, krev a oheň. Během Vánoc symbolizuje krev Ježíše, která byla prolita při jeho smrti ukřižováním za vykoupení křesťanů.

Zelená symbolizuje věčný život, zejména proto jsou již od předkřesťanských dob používány větve jehličnanů a stálezelených dřevin. 

Zlatá barva je považována už od dob starověkého Egypta za symbol nejvyšších hodnot, je popisována jako symbol slunce, ušlechtilosti, velkorysosti, idealismu, vznešenosti, moudrosti nebo prostě bohatství a hojnosti. Je barvou spojenou s Vánocemi -  zlato jako jeden z tří darů Tří králů.

Bílá během Vánoc je symbolem nevinnosti, Panny Marie, čistoty, ale i sněhu. 

Fialová je barvou katolické církve během vánočního období od adventu do Vánoc, jde o barvu postu a pokání za hříchy.

Růžová barva symbolizuje radost, je použita například pro svíce, které se poprvé rozžíhají o třetí neděli adventní.

Černá barva se od liturgické reformy provedné v roce 1965, nepoužívá.

Modrá barva je obvyklou tradiční slavnostní vánoční barvou pro protestanty. Podle některých informací je modrá barva ale na počátku 21. století již symbolem Panny Marie. Podle jiných zdrojů modrá barva symbolizuje vše nadpozemské, nebeské, ale také například víru nebo klid a ztišení.

Moderní Vánoce - kdo nám nosí dárky?

Dárky jsou jedním z hlavních atributů moderních vánoc. Je tomu tak podle některých zdrojů na památku toho, že tři mudrcové z Východu přinesli novorozenému Ježíšovi ke kolébce jako dary zlato, kadidlo a myrhu.

S Vánocemi a rozdáváním dárků je spojen velký počet postav. Mezi ně patří sv. Mikuláš (St. Nicholas) i postavy od něj odvozené – anglický Santa Claus, francouzský Père Noël, nizozemský Sinterklaas či německý Weihnachtsmann. Ve střední Evropě rozdává dárky Christkind čili Ježíšek, v Rusku Děda Mráz, ve Finsku Joulupukki, ve Švédsku skřítek Jultomten, v Norsku jiný skřítek Julenissen.

Celosvětově nejznámější je dnes červeně oblečený Santa Claus. Jméno Santa Claus lze vysledovat zpět do holandského výrazu Sinterklaas, což je jednoduché pojmenování pro sv. Mikuláše. Lidé ve středověku si zvykli dávat si dárky jeho jménem a během reforem se změnilo datum rozdávání dárků z 6. prosince na Štědrý den.

Tradice v několika latinskoamerických zemích (jako je Venezuela a Kolumbie) praví, že Santa Claus dělá hračky a pak je dává Ježíškovi, který je tím, kdo ve skutečnosti roznáší dárky do dětských domovů. Tato verze je smířením tradiční náboženské víry a ikonografie Santa Clause importované ze Spojených států.

Vánoční příměří

Během první světové války se vojáci bojujících stran setkávali a společně slavili vánoce, či dokonce někde sehráli vánoční fotbalové utkání. Vojáci si vyměňovali dary, někdy i adresy, a pili. Často příměří začalo žádostí o možnost pohřbít mrtvé kamarády.Tento příběh je někdy upravován jako dramatické vyprávění v krátkých literárních dílech.

Vánoční ostrov

Vánoční ostrov je zámořským územím Austrálie. Nachází se v Indickém oceánu. Ostrov byl mezi mořeplavci znám již na začátku 17. století, název ostrova pochází od kapitána Williama Mynorse, jenž tak ostrov nazval, protože kolem něj 25. prosince 1643 plul.

Též ostrov Kiritimati byl pojmenován jako Vánoční ostrov, kapitánem Jamesem Cookem, protože jej objevil na Štědrý den roku 1777. Tento atol se nachází v  Tichém oceánu v severním řetězci Liniových ostrovů. Je to největší korálový atol na světě.

zdroj: Wikipedie

Kniha mého srdce - KMS

Česká televize připravila v roce 2009 ve spolupráci s Českým rozhlasem, Svazem českých knihkupců a nakladatelů a s knihovnami ČR, reprezentovanými Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), pořad "Kniha mého srdce", jehož cílem bylo nalézt nejoblíbenější knihu obyvatel České republiky.
Od dubna do října 2009 probíhal cyklus televizních i rozhlasových pořadů, v němž vystoupila řada známých herců, autorů, zpěváků a dalších osobností, které vyjadřovaly svůj vztah k četbě i k milovaným knihám.

Cílem akce nebylo pouze hledání nejoblíbenější knihy, ale především popularizace četby, literatury, vydávání knih a také činnosti knihoven, které akci vydatně podpořily. Polovina všech hlasů byla zaslána prostřednictvím knihoven. Rok 2009 se tak do jisté míry i jejich zásluhou stal rokem knih a čtení.

Shrňme si nominované knihy - TOP 12:
(pro bližší informace o knize, klikněte na její název)

Pořadí Název knihyPočet hlasů
1. Saturnin 38 430
2. Babička 29 935
3. Malý princ 24 232
4. Stmívání 24 217
5. Harry Potter 22 665
6. Egypťan Sinuhet 19 674
7. Děti z Bullerbynu 14 245
8. Co život dal a vzal 13 384
9. Pán prstenů 12 941
10. Osudy dobrého vojáka Švejka 10 362
11. Rychlé šípy 9 721
12. Alchymista 6 742

Zdroj: Kalendář České knihovny 2010

Moje kniha

Již v roce 2004 zorganizoval Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) pod názvem "Moje kniha" podobné celostátní hlasování, jako byla Kniha mého srdce. Šlo také o nejoblíbenější knihu českého národa. Knihovny dokázaly bez výrazné podpory velkých médií získat přes 93 000 hlasů čtenářů.

Anketa měla trochu jiná pravidla, byla jednokolová a nebyla také omezena jen na beletrii. Vítězem se stal cyklus o Harry Potterovi J. K. Rowlingové, následovaný Pánem Prstenů J. R. R. Tolkiena; třetí místo získala Bible. Další dvě místa přiřkli čtenáři českým titulům - Saturninovi Z. Jirotky a Babičce B. Němcové.

V anketě bylo nominováno více než 12 000 titulů. 204 nejoblíbenějších knihy získaly 47 000 hlasů, polovina hlasujících však dala přednost knize jiné, zcela mimo tuto skupinu populárních.

Nejraději mají Češi literaturu českou (k nejoblíbenějším 204 titulům patřilo):

- 43% českých a hlas jim dalo 37% lidí
- 19% amerických od 13% hlasujících
- 13% britských od 31% čtenářů
- 7% německých i francouzských od 5% čtenářů
- 11% knihy ze zbytku světa od 9% hlasujících

Mnoho (6 748 knih - přes 50%) se objevilo pouze s jedním hlasem.

Anketa tak potvrdila, že čtenářské zájmy jsou velmi pestré - tak jako literatura sama.

Připomenout vše si lze na www.mojekniha.cz


Zdroj: Kalendář České knihovny 2010

Krásný a milý dopis od Kateřiny Hubertové pro Obědováky

Obědovice mají velké štěstí. Štěstí na to, jací obyvatelé se zde sešli. Jsou tu obyvatelé vysoce kulturní. Nejenže Obědovice mají fungující divadelní spolek. Představte si, že tady chodí lidi i do knihovny! Z 252 obyvatel jich do knihovny chodí 19,1%! Údaje jsou ze statistiky z roku 2008. (Okresní průměr je 14%.)

Jsou obce, kde jakoby společenský, sousedský život vlastně neexistuje. Nikdo nedokáže vypátrat, v čem je rozdíl. Na pohled obce se stejnými podmínkami a přece tak markantní rozdíl. Obědovice mají "ducha"/atmosféru/životnost. Sešli se tu lidé, kteří se dokáží domluvit a společně tvořit. Važte si toho, není to samozřejmost. Je to o lidech a ty se tady povedli.

Poprvé jsem v Obědovicích byla na revizi před x lety. Knihovna byla v dost miniaturním prostoru zleva od obecního úřadu. Když jsme na zem položili 2 krabice s výměnným souborem, bylo tam plno. Kromě pidiprostoru tam byla i šílená zima. Jak vidíme kolem sebe, od té doby je všechno jinak.

Je ještě jedna věc, která nebývá samozřejmostí. Tady se za knihovnu nestydí, neskrývají, že mají knihovnu. Na obecních webových stránkách najdete přímý odkaz na web knihovny. Obec se knihovnou chlubí. Najdete tu totiž i upozornění na to, že před 3 lety knihovna obdržela diplom za 1.místo v soutěži o nejlepší webovou stránku knihoven okresu Hradec Králové "... web sem, web tam...".
Zjistila jsem totiž, že knihovna se zrekonstruovala nejen fyzicky, ale i virtuálně. S novým prostorem - nová webová stránka.

A díky za to Vám všem! Přejeme obci, aby její obyvatelé byli stále tak báječně kulturní. Aby to tu žilo a lidi četli!

Pro mě mají Obědovice ještě osobní sepjetí. Patronem obce je sv. Vavřinec, máte tu Vavřínek, vydáváte Vavřincovy listy ...

Umučený svatý Vavřinec má svátek 10. srpna, je to patron mimo jiné i knihovníků a já jsem se 10. srpna narodila.


3. listopadu 2009


Kateřina Hubertová
Knihovna města Hradce Králové

Češi patří mezi nejlepší čtenáře v Evropě

Podle průzkumu Akademie věd a Národní knihovny patříme mezi nejpilnější čtenáře v Evropě. Češi mají velké domácí knihovny, což jinde v Evropě není standardem.. Průměrně má ve své knihovně každý Čech 274 knížek. „V řadě zemí lidé vůbec domácí knihovny nemají. Jinde v cizině jsou spíše výsadou vzdělanců,“ říká Richter. Mezi nejoblíbenější autory českého čtenáře patří Michal Viewegh, Agatha Christie, Karel Čapek a Erich Maria Remarque.

83 % Čechů přečte za rok minimálně 1 knihu.

Průměrný český čtenář si přečte za rok až 6 knih.

Jak moc Češi čtou?

16 % nečtenář
39 % čtenář sporadický přečte 1 až 6 knih za rok
16 % čtenář pravidelný přečte 7 až 12 knih
14 % čtenář stálý přečte 13 až 24 knih
9 % čtenář silný 25 až 50 knih
6 % čtenář vášnivý více než 50 knih

Podíly nečtenářů v evropské populaci:

EU 42 %
Portugalsko 67 %
Belgie 58 %
Řecko 54 %
Velká Británie 25 %
Finsko 24 %
Švédsko 19 %
Česká republika 17 %


zdroj: Lidové noviny, 2.10.2007

Ruční výroba knihy

Nedávno se ke mně dostal odkaz s video návodem na ruční výrobu vlastní knihy. Určitě to stojí za shlédnutí, při troše práce a trochu zjednodušení si podobnou knihu či sešitek může udělat každý sám doma.

video: ruční výroba knihy

Předvánoční knihovnické zastavení

Paní metodičky z Knihovny města Hradec Králové, Kateřina Hubertová a Markéta Poživilová, připravily pro knihovnice z okolí krásné adventní posezení v Hudebním salónku Knihovny města Hradce Králové. V dnešním předvánočním shonu to bylo krásné pohlazení po duši a příjemně strávené odpoledne.
Nejprve jsme si poslechly povídku Karla Klostermanna 'Vánoční cesta domů' v přednesu paní Hubertové. Krásný příběh o významu Vánoc pro lidi před 150 lety pojednává o mladíkovi jdoucím domů ze studií pěšky celou noc, jen aby byl na Štědrý den se svými rodiči. Poté nám Alena Pávová nabídla baladu Štědrý večer z filmové básně Kytice (Kameraman a režisér F. A. Brabec převedl klasickou školní četbu od Karla Jaromíra Erbena do moderní filmové podoby s použitím hudby Jana Jiráska, který začínal v Českém rozhlase v Hradci Králové. Film získal ceny Český lev za kameru, hudbu, zvuk a plakát). Ústřední postavou balady Štědrý večer je stará žena na sklonku života, která přijímá svůj osud s pokorou a smířením. Svůj odchod na věčnost bere jako samozřejmost koloběhu lidského života.

Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.
Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.
Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.
Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.

Měli jsme také možnost si vyrobit jednoduché vánoční ozdobičky.